X-mas - Čtvrtý dárek: Pozornost aneb Těžké otázky

Čtvrtý dárek: Pozornost aneb Těžké otázky

Je další den ráno – devět hodin – sobota – a Draco klepe na dveře Ebonyině bytu. Jeho majitelka se objevuje za chvíli. V županu a s podivným výrazem ve tváři.

„Můžu dál? Chtěl jsme tě pozvat na snídani, ale vidím, že jsi zrovna vstala,“ podotkne směrem k jejímu neuspořádanému vzhledu.

Nervózně se zašklebí a v očích má drobný záchvěv něčeho, co se podezřele podobá panice. „Draco. Já –,“ začne, „teď zrovna - víš – tohle - není nejlepší chvíle – na návštěvu.“

Jako by ji ani nevnímal, tlačí se Draco suverénně dovnitř. Usmívá se přitom, pobavený Ebonyinou náhlou nejistotou. „No tak. Já vím, že umíš být po ránu protivná. Neboj se, snesu to.“

„Já chtěla říct, že-“ začne zase Ebony, ale Draco ji přeruší, když se do jeho zorného pole dostane kuchyně. „Že ve tvý kuchyni je polonahý Finnigan.“

Zmiňovaný mladík vzhlédne od snídaně a překvapeně a mírně zahanbeně zírá na Draca.

„Jo, něco takového,“ povzdechne si Ebony. I ona vypadá, jako by jí bylo velmi trapně.

„Spali jste spolu?“ zajímá se Draco a diví se, proč jeho hlas zní tak ostře a chladně.

„Něco takového,“ zopakuje Ebony, zatímco Finnigan střílí pohledem z jednoho na druhého.

„Já měl dojem, že … že sis s ním nechtěla vyjít,“ připomíná Draco Ebony.

Dívka se jen zašklebí. „Bylo to fajn,“ řekne po chvíli. „Až na to, že jsme trochu moc pili.“

Draco nemůže věřit svým uším. „Cože? Jen tak? Opiješ se hup na to?“

Ebony ztuhne a celé její tělo je náhle napjaté. „Nechci o tom mluvit. A nelíbí se mi, jak o tom mluvíš ty.“

„Říkám to, jak to je. Netušil jsem, že můžeš být tak pitomá.“

Ta urážka zadrnčí v uších a má daleko do obvyklého vtipkování a škádlení. Ebony se snaží ovládnout náhlou vlnu vzteku.

Proč je Draco tady? Proč jí pokládá ty otázky? Proč zrovna on musel tohle zjistit? A kdo mu dává právo ji soudit?

„Pitomá!?“ zavrčí. „Pitomá?“ Několikrát se nadechne, aby našla ztracený klid. „Hele, Draco. Nic ti do toho přece není, nebo jo? Jsem svobodná a nezadaná. Můžu být, s kým chci.“

Draco pozvedne obočí. „Takže jste spolu? Já myslel, že jsi byla opilá.“

„Podívej. Každý může udělat chybu, ne? A některých se nemusí ani tak tvrdě litovat.“

Její pohled sklouzne k Seamusovi a na kratinkou chvíli se usměje. „Domluvili jsme se, že zůstaneme přátelé a nebudeme z toho dělat scénu. Nenapadlo mě, že na tom samém se budu muset domluvit i s tebou,“ dodá jemně jízlivě.

Draco se zamračí. „Omlouvám se. Přehnal jsem to,“ přizná nakonec.

Dosavadní podivná mlha zatemňující jeho mysl je pryč. Všechno je zase čisté a jasné.

„Nevím, co to do mě vjelo.“

Z kuchyně se ozve pobavené uchechtnutí, a když se Ebony a Draco otočí na Seamuse, má na tváři vědoucí pobavený úsměv.

„Chtěl jsi snad něco říct, Finnigane?“ zavrčí na něj Draco a tváří se výhružně.

Ten úsměv, kterým Seamus jako by naznačoval, že ví něco, co neví Draco (a Ebony), nezmizí.

„Ani ne,“ krčí přesto rameny. „Jen se tu skvěle bavím.“

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Ebony má dojem že se právě probrala z nějakého surrealistického snu. Jak jinak si vysvětlit, že od ní právě odešli Draco a Seamus v přátelském rozhovoru a s plánem společné snídaně. Už probuzení vedle bývalého nebelvírského spolužáka bylo trochu neskutečné.

Cítila, jak červená, když si vzpomněla na předešlý večer. Opravdu nechtěla tak pít , ale po první sklence upadla do depresivní nálady, ze které ji ani Seamusův humor nedokázal dostat. Věděla, že je špatný nápad si s ním vyjít.

A k tomu všemu … někdo právě bušil na její dveře. Unaveně se zvedla a vydala se otevřít. Překvapení toho dne zjevně teprve začínala.

„Dobré ráno, Claire? Co pro tebe můžu udělat?“

Claire se ani neobtěžovala odpovědět na pozdrav. „Jde o Draca," přešla rovnou k věci.

„Právě jste se minuli. Odešel před několika minutami," informovala ji Ebony a trochu nervózně se ošila. Pozdě jí došlo, že z toho, jak její odpověď vyzněla, by Claire mohla získat špatný dojem.

„To je dobře. Chtěla jsem mluvit jen s tebou."

„Dobrá, tak pojď dál."

Ustoupila ode dveří, aby mohla její návštěvnice projít, a pak je za ní zavřela. Dovedla Claire do kuchyně, kde se usadila na své obvyklé místo.

„Posaď se, prosím,“ vyzvala vysokou dívku. „Dáš si něco k pití. Kávu, čaj, džus." Claire zavrtěla hlavou a posadila se na vzdálenější konec stolu na pravou stranu.

„Nic si nedám,“ promluvila po chvíli, kdy si Ebony měřila pohledem. „I když jsem slyšela, že na vaření kávy jsi expert."

Její tón Ebony zmátl, takže si nebyla jistá, jestli to vůbec byla poklona. „Díky,“ řekla přesto. „Tohle ti řekl Draco?"

„Proč by sem jinak chodil?" ušklíbla se Claire, ale její oči zaplály.

Ebony pokrčila rameny. „Nevím, to řekni ty mě, proč si myslíš, že sem chodí."

„Chci, aby to přestalo,“ řekla Claire a v hlase jí zazníval vztek. „Nelíbí se mi, že se vídáte tak často. Nepřeju si to."

Ebony se na ni chvíli zkoumavě dívala, než promluvila. „To není moje věc," namítla.

Clařin vztek po jejích slovech vzrostl. Ale její výraz zůstal dál chladný. „Samozřejmě že je to tvoje věc,“ namítla. „Proto ti to říkám. Nechci, aby ses mezi nás pletla!"


„Já se mezi vás nepletu," bránila se Ebony. „Měla bys jít za svým manželem. A jemu zakázat, aby sem chodil. Já k tobě nemám žádné závazky. Draco je můj přítel. Byli jsme přátelé už na škole, ještě než jste se vzali, pamatuješ?“

Claire se zamračila. Tohle jí opravdu Potterová nemusela připomínat!

„Pokud potřebuje pomoc, tak mu ji poskytnu,“ pokračovala Ebony. „Nenechám ho stát za dveřmi jen proto, že si to přeješ. Nemáš právo to po mně chtít, Claire. Ale máš samozřejmě právo Draca přesvědčit, aby sem nechodil. Aby ukončil naše přátelství. V tom ti zabránit nemůžu. Ale musíte si to vyřešit mezi sebou."

Claire však jako by ji ani neposlouchala. Vztekle se zvedla od stolu a přiblížila se k Ebony. „Proč to děláš? Chceš ho pro sebe? Chceš rozbít naše manželství?"

Ebony s povzdechem zavrtěla hlavou. „Draco neustále mluví o tom, jak tě miluje, Blaire, a pokud ty miluješ jeho, tak ten problém bude někde jinde. Já s vašimi potížemi nemám nic společného. Pokud si to neuvědomíš a nenajdeš ten pravý problém, tak vám to nikdy nebude klapat."

„Chceš mi říct, že k němu nic necítíš?" V Clařině hlase byla nedůvěra a překvapení.

„Ale jistě že cítím. Mám ho ráda-" Claiřiny oči se vztekle zaleskly - "jako přítele. Jako nejlepšího přítele."

Claire na ni zase jen chvíli mlčky hleděla. Když promluvila, byl její hlas nebezpečně klidný a nevzrušený.

„Našla jsem tu krabičku s bronzovými hady, co jsi mu dala loni k Vánocům. Jsou v ní vzkazy do tebe. Lístky, co jste si posílali po třídě."

Ebony mírně zčervenala, když si vybavila, o čem všem si s Dracem dopisovali. Byly očarovány kouzlem, které komukoliv jinému než jim dvěma znemožňovalo je přečíst, ale to se zjevně po tak dlouhé době vyčerpalo.

„Víš, jak mě ponížilo, když jsem zjistila, že místo Draca jsi naše schůzky plánovala ty?“ usekávala Claire slovo za slovem, jako by to byly rány. „Že se řídili tvými radami a dělal všechno přesně, jak jsi mu řekla? Pozvi ji do Prasinek, kup jí růže na Valentýna a nech jí je poslat u snídaně ke stolu... Mně je jedno jestli mám, nebo nemám právo ti zakazovat Dracovi pomáhat. Ale jsem jeho žena a tak mám právo ti zakázat, abys zasahovala do našeho života."

Ebony se zamračila. „To je tak důležité, koho napadlo, aby ti koupil kytku na Valentýna?" divila se. „Blaire, přece s ním nejsi kvůli té kytce, nebo ano?"

„Co tím chceš říct?"

„Je jedno, koho to napadlo. Udělal to. Protože to chtěl udělat. Vždycky to bylo jeho rozhodnutí. Neporadila jsem mu, aby se do tebe zamiloval, ani aby si tě vzal. A to je přece to důležité, ne? On to udělal, protože tě miluje. Já jsem mu jen trochu pomohla, aby tě získal. Nic víc."

„To je to o čem mluvím,“ odsekla Claire. „Já ti nechci být vděčná za nic. Nechci, abys měla nějaký vliv na Draca. Nepřeju si to."

Ebony vypadala zamyšleně. Dopila svou kávu a pak znovu pohlédla na Claire. „Co děláš, když Draco odejede?“ zeptala se tiše. „Co děláš se svými problémy?"

„Po tom ti nic není," odsekla Claire ostře.

„Máš přátele, Claire? Lidi, za kterými můžeš jít a vysypat jim, co tě trápí, aniž by tě soudili nebo to využili proti tobě? Lidi, kteří jsou ochotní poslouchat tě třeba i uprostřed noci, abys mohla ulevit svému srdci?" vyptávala se dál Ebony.

„Nepotřebuju přátele,“ namítla Claire napjatě. „Mám Draca."

Ebony na ni pohlédla s pozvednutým obočím. „Opravdu ti to stačí?"

„To není tvůj problém."

- :: :: WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW - :: :: - WWWW -:: :: - WWWW :: :: -

Když se Claire vrátila do domu, Draco ještě nebyl doma. Vstoupila do ložnice a nechala domácí skřítky, aby jí přinesli její cestovní kufr. Pak jim dala instrukce, co jí mají sbalit. Sama jen přidala do kufru nějaké osobní věci, pak ho zavřela a změnila na přijatelnou velikost.

Draco na něj narazil v předsíni hned po příchodu. Zarazilo ho to. Věděl, že si sbalila tak brzy úmyslně. Věděl, že tam ten kufr nechala schválně, aby ho rozčílila. Draco měl sto chutí jí tu cestu zakázat, ale věděl že by stejně odjedla, a jen by se napětí mezi nimi zvýšilo.

Bylo těžké uklidnit rozbouřené emoce. Nechal si od skřítků připravit krátkou večeři. Pak si dal sprchu a vklouzl do postele za svou manželkou. Už spala.

Jemně ji objal, tak opatrně, aby ji neprobudil, a ve chvíli také usnul.

Claire se ve spánku neklidně zavrtěla a její rty zašeptaly jedno jméno. Nebylo to však jméno jejího manžela.